Od června jsme pro pobavení kolem jdoucích instalovali do plotu výlohu s domečky. Snad se stane vítaným zpestřením procházky pro děti i dospělé. Postupně přidáváme další obyvatele a zařízení domu i ulice.
Jakmile se pustíte do rekonstrukce domečku, dříve nebo později budete potřebovat někde něco uříznout, provrtat a možná i sletovat. Problém je, že chlapi mají poněkud dlouhé termíny plnění, zvláště pokud se nejedná zrovna o jejich hračku. Netrpělivá žena si je vědoma, že muži své nářadí neradi půjčují, zejména ne ženám. Nezbývá, než se v nestřeženém okamžiku vloupat do manželova kufru nebo rovnou do jeho dílny a tuto drobnou prácičku si udělat. Nevím, jak je to možné, ale i když po sobě zahladím všechny stopy, manžel to vždycky pozná, že jsem mu sahala na šroubovák nebo na vrtačku! A to jsem se už poučila, že se nemám chlubit, jak se mi podařilo něco uříznout, protože místo pochvaly následuje mužova pohoršená otázka: „Čím si to uřízla?!“ No, a když budete, milé dámy, vytrvalé, dopracujete to tak daleko jako já. Manžel mě (raději) postupně vybavil, takže jsem hrdou majitelkou malé vrtačky, sady kleštiček, k Vánocům jsem dostala super šroubovák. A víte co, ty kleštičky si teď chodí ode mne půjčovat on!
Zařizovat podkrovní místnost byl oříšek. Musela jsem se vypořádat s nedostatkem rovných stěn. Umyvadlo se zrcadlem a záchod (s rezervoárem na tyči) k šikmé stěně prostě nepostavíte. Pro prostor pod šikmou střechou vzadu jsem nenašla využití, a proto jsem uřízla 7 cm vysokou příčku a šikminu jsem částečně „zazdila“. K této zdi jsem umístila vanu. V nejvyšším bodě středové příčky je nástěnné světlo, které jsem nalepila obráceně, abych z něj udělala koupelnové osvětlení zrcadla. Drát je otvorem veden do vedlejší ložnice. Zrcadlo vzniklo vyloupnutím zrcátka z pudřenky, trochu jsem ho vylepšila ornamentem z hmoty Fimo. Na protilehlé stěně je záchod. Zbývající prostor už šlo doplnit jen nízkými kusy nábytku. Regál vedle umyvadla jsem vyrobila podle šablony z balsy. Z balsy je též valcha za vanou a odkládací prkno na vaně – takové měla naše babička. Vlnitý plech na valchu jsem objevila v manželově dílně. Divili byste se, co mají chlapi v dílně za poklady, ale pozor, nemají rádi, když jim v dílně či kufru začnete hrabat.
Skříňku vedle záchodu jsem zrestaurovala a doplnila o podsedák. A ještě bych se zmínila o koberečku, který vznikl na „dětském tkalcovském stavu“, který si moje generace pamatuje jako totalitní hračku z 80. – 90. let minulého století. Stav patřil mé sestře a já ho měla na půdě a jsem ráda, že jsem ho kdysi nevyhodila.
