Dost pravděpodobně máte stejnou zkušenost jako já: koupíte si tubičku sekundového lepidla. Odšroubujete víčko a řídíte se dobrou radou z návodu k použití, že máte nanést na lepenou plochu jen velmi malé množství lepidla. A tak opatrně nahnete tubičku k lepené ploše a protože nic neteče, zmáčknete ji. A náhle k vaší nelibosti vyteče víc lepidla, než byste si přáli. No co už, než to zaschne, rychle se snažíte trefit obě lepené části na sebe. Ale ono to nedrží ani za sekundu, ani za minutu, protože je tam toho lepidla moc. Je to k vzteku, není to čím utřít a už se začínají lepit prsty k sobě…

Po více či méně úspěšném lepení zašroubujete víčko lepidla a uschováte ho na příště, až zase bude potřeba něco slepit. A když nastane ten den, zjistíte, že víčko je k tubě dokonale přilepené a zbytek lepidla je nedostupný. Teď už víte, proč se tuby sekundových lepidel dělají tak malé…

Pokud máte zkušenosti jako já, přijde vám vhod sekundové lepidlo Fix, které připomíná spíše lak na nehty. A to je něco, s čím ženy umí velmi dobře zacházet. Léta praxe na nehtech se zúročí a štětečkem nanesete přesně takové množství lepidla, jaké potřebujete, a na plochu, kterou potřebujete. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že víčko se mi k lahvičce nepřilepilo a je to lepidlo na víc použití. Používám ho na lepení kovů, fima a všude tam, kde spoj musí být co nejtenší. Více o lepení najdete v příspěvku „Čím lepit“.